Dobrý den,vítám vás na našich stránkách věnovaných kaprařině.

  Uplynul rok od naší poslední výpravy za giganty kaprů Vysočiny a u některých členů Carp-teamu na háčku se objevily abstinenční příznaky. Bylo tedy nutné někam vyrazit a zahnat naši touhu po silném a neustávajícím postupu šňůry směrem do hlubin, na jejímž konci se zmítá velký majestátný šupináč.

  V minulém roce jsme navštívili soukromou vodu v Ostrově nad Oslavou, který se nalézá takřka za humny naší základny, kterou je na rybářské revíry bohatý Žďár nad Sázavou. V Ostrově se nalézá krásná voda s ještě hezčími břehy. Jak jsem se zmínil v minulém ohlédnutí za našimi úlovky z této lokality, je to revír hojně zarybněný malými i opravdu velkými rybami. Tato výprava se nám stala úspěšnou a o to bylo naše nadšení ještě větší uspořádat další akci.

Cíl tedy byl víc než jasný. Vyrazit v co nejbližším a nejpříznivějším termínu na některý zdejší rybářský revír. Po zkušenostech z minulé sezóny jsme měli s kolegy z Petrova cechu už od brzkého jara zamluvené lovné místo opět na Ostrovské přehradě. Ovšem naše nadšení z této vody čím dál tím více upadalo s blížícím se výjezdem za kapříky. Časem se totiž na námi zvoleném revíru zavedla nová pravidla, která se nám zdála poněkud zbytečná a také  vzrostla cena povolenek. Pro některé rybáře není cena tak důležitá, ale pro nás jakožto studující rybáře byla kritériem číslo jedna. Proto se v našem týmu horlivě jednalo, který revír navštívíme. Přes protesty některých našich členů bylo rozhodnuto, že navštívíme jeden ze zdejších revírů moravského rybářského svazu.    

  Vybraným revírem se stala Pilská nádrž se svazovým označením Sázava 19. Tento revír s kluky navštěvujeme velmi často a celkem pravidelně. Proto jsme věděli o zdejším revíru hodně. Znali jsme zhruba profil dna, obsádku, a protože zde chytáme prakticky pořád a za každých podmínek, tak víme kde ryby v danou chvíli jsou a jak se teoreticky chovají.  Když bylo konečně jasno, kam vyrazíme, tak  se přípravy rozjely naplno. Martin začal máčet a následně vařit pytel kukuřice, já jsem namíchal vlastní krmítkovou směs a začal navazovat montáže na velké ryby, které umožňovaly připevnění koulí. Moje montáž se skládala  z pletené šňůry, kterou jsem upevnil na kmenový vlasec pomocí vysoko-pevnostního obratlíku a na koci „pletenky“ byl uvázán pomocí bez-uzlové metody kvalitní kovaný háček velikost 1/0 od firmy Owner. Po kmenovém vlasci klouzalo volně průchozí černé závaží tvaru kapky, které v oblastí obratlíku naráželo na gumového stopera. Montáž je velice jednoduchá a řekl bych docela účinná. Byla totiž odzkoušena i na jiných vodách i s použitím pelety a velmi úspěšně.

Po dlouhých přípravách za vysokého nadšení bylo konečně všechno připraveno. Zbývalo tedy jen s kluky s carpteamu domluvit kde a ve kterou hodinu se na Piláku  sejdeme. Protože celý týden foukal vítr do zátoky nazývané všemi zdejšími rybáři Táborky, tak  nebyl problém vybrat lokalitu na této poměrně velké vodě. Počasí bylo celý týden stále a teplé, občas tuto stálost narušila bouřka, která obohatila vodu na životodárný kyslík a trochu ji ochladila. Někdo by řekl, že teplé počasí na ryby není moc vhodné, ale nám se zdálo příhodné. Někteří z nás to měli jako dovolenou, a proto bylo teplé počasí příhodné. Když jsme se konečně domluvili v kolik se sejdeme v campu na Táborkách, tak jsme konečně naházeli všechnu potřebnou výbavu do našich vozů a vyrazili směr Pilák. Sešli jsme se na domluveném místě v pátek dopoledne a při pohledu na horu vybavení nám bylo jasné, že na naše vybrané místo se jen tak lehce nedostaneme. Vybrané místo se totiž nacházelo na druhém břehu, kam je vjezd motorových vozidel zakázán. Pro tento zákaz jsme rozhodli pro vylodění na vysněném místě, avšak  hora rybářského vybavení předurčovala potopení našeho gumového remorkéru. Nejprve se spekulovalo nad porušením zákazu vjezdu a o několika cestách přes zátoku. Na konec někoho napadlo si půjčit laminátovou loďku, kterou jsme uvázali do vleku za gumový člun. Pak jsme jako mravenci nanosily věci po molu do obou loděk a vyrazily k protějšímu břehu. Počasí nám přálo, protože nefoukal silný vítr a mi jsme byli na místě bez větších potíží.

Po vyložení všeho potřebného k lovu kapru a všeho ostatního co k rybařině patří se Martin vydal na zpáteční cestu, aby vrátil vypůjčenou loď. Zbytek týmu začal budovat tábor a uspořádávat věci na lovném místě tak, aby nepřekáželi. Po nějaké chvíli už stáli naše stojany na místech a začalo se horlivě nastražovat. Zvolenými nástrahami se stali koule 20mm jahodové a borůvkové příchuti od známe značky Václavík a samozřejmě na menší ryby vařená kukuřice. Nástrahy se za nedlouho staly součástí montáže a pak také na suchu dlouho nezůstaly. Za chvíli se ocitli za mocného švihnutí ve vzduchu a už mířili vzduchem do lovného místa, kde se ocitly za libého šplouchnutí, které všichni rybáři zbožňují. Po nahození všech udic začalo mohutné ostřelování hladiny nad našimi nástrahami. Koule jsme dopravovali do určeného místa prakem a vrhacím ramenem, které jsem sestrojil už dříve na zakrmování kukuřicí na menších vodách. Postupem času se však  ukázalo, že ho lze s úspěchem využít jako katapult na dopravování koulí na docela velké vzdálenosti. Pak šplouchání ustalo, ale jen na malou chvíli, než jsme nachystali zakrmovací raketu. Pak nastal ještě větší rámus, protože na hladinu, kam před chvílí dopadalo boilie, nyní dopadala raketa plná kukuřice. Po pár startech naší rakety jsme prohlásili místo za dost prokrmené a usedli jsme s pocitem uspokojení do stínu deštníku s bočnicemi.

 

Protože bylo horké odpoledne a v místě kde ležely naše montáže, jsme zakrmováním způsobili pro ryby nepříznivé podmínky, takže jsme toho moc tento den nenachytali. Ale pár malých „pepíku“ se na břeh přece jen podívalo. Přes odpoledne se pípání signalizátorů ozývalo jen zřídka, ale setmění přineslo mnohem více jízd, které jsme více méně zdolaly s úspěchem. Protože jsme byli vyškolení léty rybolovu, tak jsme před úderem půlnoci rybolov přerušily s předsvědčením, že následující den bude úspěšnější. 

  Když se ručička hodinek přehoupla na čtvrtou hodinu ranní, tak se ozval budík a všichni se dali do práce. Opětovné nastražení všech prutu a nahazování. Pak následovalo malé přikrmení a zase jsme čekali na jekot signalizátorů. Ráno bylo chladné, a tak se začalo vařit kafe a pomalu snídat. Takovou zimu jaká byla v noci, jsme nečekali a tak celý promrzlí jsme se choulili ve svých křeslech zalezlí ve spacácích tak, že nám koukal jen obličej. Takto chráněni před zimou jsme pozorovali, jak se mlha válí po hladině a tvoří celistvou vrstvu, kterou občas prorazili kachny pátrající po něčem dobrém do zobáku. Kolem páté se od Martinova stojanu začal ozývat hrozný a na druhou stranu očekávaný jekot, který ze sebe vydával orošený signalizátor záběru. Martin náhle vyletěl ze spacáku a běžel za vysněným zvukem. Prut projel mlhou a já jsem jen viděl, jak se špička jeho prutu ohýbá. Po chvíli urputný tah ustal a kapr se objevil na hladině. Byl to jeden ze zdejších lysých bojovníku, kteří bojují za dva šupináče. Kapr to byl malý, ale všechny probral a naplnil nás nadějí, že to dnes bude opravdu brát. Jen co byl Martinův padesátník vrácen vodě se rozezněli moje hlásiče. Byl zdolán další o něco menší kapřík, kterého jsem vyháčkoval hned ve vodě. Do rozbřesku se takto rozezněly všechny naše hlásiče. Bylo zdoláno okolo 15 kapříku menšího vzrůstu od 30 do 50cm. Všichni se nechali nachytat na vařenou kukuřici. Na koule nezabral ani jeden ze zdejších šupináčů, ale na tuto nástrahu jsme avšak nezanevřeli. Věděli jsme, že nástrahu zdejší kapři neznají a tudíž z ní mají strach. Najednou jízdy ustali a mi jsme si mohli vychutnat východ slunce, které rozpustilo zbytky mlhy a trochu nás ohřálo. Po dopoledne to bralo trochu hůře, ale záběry přece jen byli. Ale v poledních hodinách záběry úplně ustaly a tak jsme zkoušeli lov na feeder a na lehčí montáže při březích a mělčinách, kterých je na Táborkách většina. Chytali jsme na masné červy a foukačku se zrnkem vařené kukuřice malé kapříky a podařilo se nám ulovit i pár amurů, kteří se zde za hlasitého mlaskání pásli na listech příbřežních rostlin. Zahlédli jsme i lovící boleny a malé štičky, a tak někteří z nás zkusily chvíli vláčet, ale jejich snažení bylo marné. V tomto období klidu, kdy v námi prokrmeném místě nebyly záběry, jsme dané místo postupně prokrmovali. Jak se slunce klonilo k západu, tak jsme opět zaznamenali záběry na „kuku“, ale velké ryby opět nic. Se soumrakem záběry přicházeli s menší periodou a o zábavu bylo tudíž postaráno. Pak záběry úplně ustali a ze tmy se ozývalo sem tam mocné mlasknutí, které až vzbuzovalo hrůzu. Později nás napadlo, že to byl asi jeden ze zdejších sumců. Den byl opět u konce a mi se těšily na další den plný úlovků.

Další den byl zcela totožný jak ten předchozí. Ráno pár záběrů a přes den kdy svítilo sluníčko se všechny ryby opalovaly a vystrkovali na nás svoje hřbety. Opět jsme se bavili lovem na lehké montáže a čekali jsme na příchod tmy, která vždy přivedla ryby k chuti. Jelikož to byl třetí den, kdy naše koule ležely na dně, tak bylo jasné, že už dnes musí něco většího připlavat. A opravdu, policajti se začali pohybovat pod náporem mlsných tlamiček menších ryb, jak olizovaly kuličky jako nějaké bonbóny. Všichni lovci se přesunuli blíže ke svým stojanům a netrpělivě vyčkávaly na pořádný záběr. Ze soustředění na svoje pípaní mě najednou vyvedl hukot, který se ozýval od Petrových prutů. Petr najednou stál na kraji břehu a jeho brzda kvílela jako o život. Pak tah zeslábl a Petr počal rybu přitahovat pomalu ke břehu. Kapr s menšími pauzami párkrát vyrazil spět do hlubin. Když už bylo jasné, že bude poražen, tak jsem mu vyrazil naproti do teplé vody. Po pár minutách jsem podebral pěkného šupináče o délce 62cm, který se na dlouhou dobu stal největší rybou výpravy. Kapr se také stal osobáčkem našeho nejmladšího člena carpteamu. Po tomto záběru se ulovilo ještě pár menších kaprů, kteří konečně začali brát na tvrdé voňavé kuličky. Další den byl u konce a my jsme stahovali pruty s větší radostí než minulou noc.

  Dny plné slunce byli jak přes kopírák. Noci však vždy rozezněli hlásiče. Čtvrtá noc se stala pro mě tou nejlepší. Za stálého zdolávání menších ryb, které konečně přišli na chuť jahodovému a borůvkovému boilie, jsme pomalu přikrmovali méně však jak ve dne. V 22:30  se ozval neutuchající pískot, který se ještě chvíli po záseku ozýval z mého signalizátoru. Po záseku jsem cítil vytrvalý tah a s ohromením jsem pozoroval otáčení cívky mého navijáku. Nevěřil jsem, že to někdy přestane, ale po pár minutách, které byli vyplněny četnými výpady, se ryba v teplé a málo okysličené vodě unavila a já ji pomalu mohl přitáhnout až pod mé nohy. U břehu se ještě párkrát můj soupeř otočil a snažil se uniknout. Pak svůj boj vzdal a Petr mého šupináče konečně podebral. Po změření a zvážení jsme zjistily, že kapr měří 76cm a váží něco málo přes 9kg. Tento kapr uzavřel horní hranici naší výpravy. Pruty jsem o půlnoci stahoval s ohromnou radostí a děkoval jsem sv. Petrovi za tento nádherný úlovek.

Další den už byl řekl bych dochytávací. Už se nekrmilo a pomalu se balilo. Chytlo se ještě pár ryb rozličných druhů a spokojeni z této výpravy jsme odpoledne mířili opět loďkami na druhý břeh. Výprava byla úspěšná a bylo zdoláno mnoho menších i větších ryb. Borci této výpravy jsem se stal já se svým osobáčkem 76sm o 9kg a Petr, který si také ulovil osobáček 62cm. Oba kapři byli uloveni na jahodové koule.  Věřím, že si toto léto lov na Piláku zopakujeme i s novými členy teamu Alešem a Honzou Morkusovími. A už teď se těším na další výpravu, která se letošní sezónu ubírá opět směrem k Ostrovu nad Oslavou.

  S pozdravem a přáním hodně úlovků v nadcházející sezóně

                                                                                                                  Karel Babák ( Chucky ) člen Carpteamu na Háčku.

 

Petrův zdar!!!

31.03.2009 10:32:58
merunkamartin
dekujeme vám že jste navstívili naše stránky........autor stránek Mery (dotazy,nápady,připomínky mi mužete posílat na email: merunkamartin@seznam.cz)Preji pěkný den
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one